Zásoba Rašeliny
V nadmořské výšce 1060 m n. m. Mezi obcemi Kvilda a Horská Kvilda se rozkládá na 103,5 ha rašeliniště nesoucí název Jezerní slať. Patří do I.zóny Národního Parku Šumava a k nejznámějším slatí na Šumavě, jako je i například Chalupská slať. Vyskytuje se zde mnoho vzácných rostlin typických pro střední Evropu. Najít zde můžete břízu zakrslou, suchopýr pochvatý, kleč horskou a další rostliny. Veškerou faunu i floru můžete krásně pozorovat z vyhlídkové věže, kde se vám naskytne úchvatný pohled na šumavskou krásu.
Jezerní slať patří mezi nejchladnější místa v České republice, proto často o ní můžeme slýchávat i v televizi. Ne jen tak nadarmo je její průměrná teplota okolo 2 °C za rok. 30.ledna 1987 minimální denní teplota klesla až na -41,6°C. Opravdu chladná oblast, kde roční srážkové úhrny se pohybují okolo 1200-1300 mm. Proto vás nepřekvapí, že v březnu roku 1988 dosahovala sněhová výška úctyhodných 225 cm.
Jezerní slať je zásoba velkého množství rašeliny. Její průměrná hloubka činí 2,5 m a její naměřená sahá až do 7,5m. Bohužel na přelomu 19. a 20. století se vytěžila část rašeliny a došlo tak k narušení slati, převážně porostu. Těžba byla ukončena v roce 1933 vyhlášením ochrany území.
Ranní Jezerní slať
Ideální zastávkou na Šumavě v okolí Horské Kvildy je moje oblíbená Jezerní slať. Vzhledem k její dostupnosti si mohu několikrát za rok dopřát pohled na jedno z nejchladnějších míst v republice. Jednoho jarního rána jsem opět této možnosti využil. Z hlavní cesty, vedoucí na Kvildu, odbočuji na cestu k Horské Kvildě. Po pár metrech už mohu parkovat na určeném parkovišti a vydávám se na cestu k vyhlídkové dvoupatrové věži.
Po cca 100 m přicházím k rozhledně a les se mi otevírá a mění v šumavskou pláni pokrytou klečí horskou. Při výstupu do druhého patra věže pociťuji chladnější a svěžejší vzduch než na parkovišti. Nasávajíc čerstvý šumavský vzduch se kochám pohledem na Jezerní slať a probouzející se přírodu. Veškerou krásu umocní v dáli pyšnící se dominantní Antýgl. Naprosto unesen ranní svěžestí se vydávám na dřevěný chodník mezi kleče. Mnohdy se mi povede uklouznout na rose pokrývající dřevěná prkna až následně sklouznu k vyhlídkové plošině. Zde vás v prvním okamžiku zaujme vrchol Antýglu a následně zvedající se ranní mlha čekající na první slunečné paprsky, aby se mohla konečně rozplynout.
